Vítáme Vás, můžete se vytvořit účet. 68633h

Cart 6w3f1

product (empty)

Košík je prázdný

' + (data.cname!='Nezařazeno' && data.cname!='Nezařazené' ? '

'+data.cname+'

' : '') + '

'; }, parse: function(data) { var mytab = new Array(); for (var i = 0; i < data.length; i++) mytab[mytab.length] = { data: data[i], value: data[i].pname }; return mytab; }, extraParams: { ajaxSearch: 1, id_lang: 6 } } ) .result(function(event, data, formatted) { $('#search_query_top').val(data.pname); document.location.href = data.product_link; }) }); // ]]>

Termín obdržení zásilky
Česká pošta	Středa 11.06
PPL	Středa 11.06
Osobní odběr	Čtvrtek 12.06
Termíny jsou pouze orientační a mohou se lišit podle zvoleného typu platby. O Průběhu zásilky Vás budeme informovat e-mailem.
Při nákupu většího množství produktů negarantujeme dodání do zobrazeného data

Kronika květnových dnů 5j6l18

88 Kč 90 Kč

Sleva až 70% u třetiny knih

Popis knihy

Kronika květnových dnů v Třešti obsahuje dramatické a autentické svědectví událostí, které městečko pod Špičákem prožilo před šedesáti pěti lety. Josef Motl, tehdejší místní učitel byl jejich přímým účastníkem, zároveň i svědkem. 5. květen se stal dnem povstání českého lidu proti okupantům. Také v Třešti převzal moc revoluční národní výbor, aniž by dostatečně zhodnotil reálnou situaci. Dodnes je obtížné určit, nebylo-li povstání poněkud předčasné, zda výbor podcenil situaci na základě nevěrohodných zpráv či zda zprávy pouze nesprávně vyhodnotil. Každopádně: na budově městského úřadu zavlála československá vlajka a strategické body ve městě byly obsazeny členy revoluční gardy. Místní němečtí obyvatelé byli zajati a odvedeni do místního vězení. Byli také zbiti místními lidmi. Během neděle 6. května padlo v drobných potyčkách s Němci několik nezkušených ozbrojených obránců města. Jednoho z nich, devatenáctiletého mladíka, v zápalu boje nechtě zastřelili jeho vlastní kamarádi. Obráncům pomáhali partyzáni, jeden z nich brzy padl, jeden byl po válce zajištěn jako konfident gestapa. Ve vězení bylo internováno více než sto Němců. Předvídavý návrh odvézt zajaté Němce na blízký hrad Roštejn nedošel uskutečnění. Pokud by zajatci zůstali ukryti na neznámém místě, bylo by možno je využít jako rukojmí při vyjednávání. Tato chyba se později ukázala jako osudná. 7. května v pondělí k ránu už je ze stonařovské silnice slyšet řev motorů. Blíží se obrněné transportéry. Patří elitním jednotkám SS. Osm obránců na kraji města je nemilosrdně postříleno, aniž stačí podat zprávu o příchodu nepřítele. Rozespalí obyvatelé, probuzení střelbou, se ve spěchu oblékají a utíkají do okolních lesů. S nimi prchají členové revolučního výboru i vojenské vedení města… Město je vydáno nepříteli. Třešť je znovu v rukou nepřítele. Esesmani vnikají do domů, zatýkají muže a odvádějí je ke zdi školy. První skupina stojí u zdi s rukama nad hlavou, další skupina bezmocně přihlíží nastávající tragédii. Zajatí Němci jsou osvobozeni z vězení a protože byli zbiti, mají důvod se mstít. Zatímco ve vzdálené Remeši je projednávána kapitulace Německa a válka skončila, v Třešti duní salvy popravčích čet. Poněkud neobvyklou roli sehraje německá dívka, bývalá pracovnice zlínského gestapa a rodačka z Třeště. Je zajata spolu se svými rodiči a dána do vězení; na vlastní oči vidí, jak jsou Němci biti třešťskými lidmi. Této dívce ponechají esesáci na jeden den právo rozhodovat o životě a smrti rukojmích. Herta, opojena touto "mocí", ukazuje prstem na lidi, kteří mají být popraveni. Vybere celkem jedenáct lidí, mezi nimi i své spolužáky ze školy... Kronika květnových dnů v Třešti obsahuje dramatické a autentické svědectví událostí, které městečko pod Špičákem prožilo před šedesáti pěti lety. Josef Motl, tehdejší místní učitel byl jejich přímým účastníkem, zároveň i svědkem. 5. květen se stal dnem povstání českého lidu proti okupantům. Také v Třešti převzal moc revoluční národní výbor, aniž by dostatečně zhodnotil reálnou situaci. Dodnes je obtížné určit, nebylo-li povstání poněkud předčasné, zda výbor podcenil situaci na základě nevěrohodných zpráv či zda zprávy pouze nesprávně vyhodnotil. Každopádně: na budově městského úřadu zavlála československá vlajka a strategické body ve městě byly obsazeny členy revoluční gardy. Místní němečtí obyvatelé byli zajati a odvedeni do místního vězení. Byli také zbiti místními lidmi. Během neděle 6. května padlo v drobných potyčkách s Němci několik nezkušených ozbrojených obránců města. Jednoho z nich, devatenáctiletého mladíka, v zápalu boje nechtě zastřelili jeho vlastní kamarádi. Obráncům pomáhali partyzáni, jeden z nich brzy padl, jeden byl po válce zajištěn jako konfident gestapa. Ve vězení bylo internováno více než sto Němců. Předvídavý návrh odvézt zajaté Němce na blízký hrad Roštejn nedošel uskutečnění. Pokud by zajatci zůstali ukryti na neznámém místě, bylo by možno je využít jako rukojmí při vyjednávání. Tato chyba se později ukázala jako osudná. 7. května v pondělí k ránu už je ze stonařovské silnice slyšet řev motorů. Blíží se obrněné transportéry. Patří elitním jednotkám SS. Osm obránců na kraji města je nemilosrdně postříleno, aniž stačí podat zprávu o příchodu nepřítele. Rozespalí obyvatelé, probuzení střelbou, se ve spěchu oblékají a utíkají do okolních lesů. S nimi prchají členové revolučního výboru i vojenské vedení města… Město je vydáno nepříteli. Třešť je znovu v rukou nepřítele. Esesmani vnikají do domů, zatýkají muže a odvádějí je ke zdi školy. První skupina stojí u zdi s rukama nad hlavou, další skupina bezmocně přihlíží nastávající tragédii. Zajatí Němci jsou osvobozeni z vězení a protože byli zbiti, mají důvod se mstít. Zatímco ve vzdálené Remeši je projednávána kapitulace Německa a válka skončila, v Třešti duní salvy popravčích čet. Poněkud neobvyklou roli sehraje německá dívka, bývalá pracovnice zlínského gestapa a rodačka z Třeště. Je zajata spolu se svými rodiči a dána do vězení; na vlastní oči vidí, jak jsou Němci biti třešťskými lidmi. Této dívce ponechají esesáci na jeden den právo rozhodovat o životě a smrti rukojmích. Herta, opojena touto "mocí", ukazuje prstem na lidi, kteří mají být popraveni. Vybere celkem jedenáct lidí, mezi nimi i své spolužáky ze školy... Kronika květnových dnů v Třešti obsahuje dramatické a autentické svědectví událostí, které městečko pod Špičákem prožilo před šedesáti pěti lety. Josef Motl, tehdejší místní učitel byl jejich přímým účastníkem, zároveň i svědkem. 5. květen se stal dnem povstání českého lidu proti okupantům. Také v Třešti převzal moc revoluční národní výbor, aniž by dostatečně zhodnotil reálnou situaci. Dodnes je obtížné určit, nebylo-li povstání poněkud předčasné, zda výbor podcenil situaci na základě nevěrohodných zpráv či zda zprávy pouze nesprávně vyhodnotil. Každopádně: na budově městského úřadu zavlála československá vlajka a strategické body ve městě byly obsazeny členy revoluční gardy. Místní němečtí obyvatelé byli zajati a odvedeni do místního vězení. Byli také zbiti místními lidmi. Během neděle 6. května padlo v drobných potyčkách s Němci několik nezkušených ozbrojených obránců města. Jednoho z nich, devatenáctiletého mladíka, v zápalu boje nechtě zastřelili jeho vlastní kamarádi. Obráncům pomáhali partyzáni, jeden z nich brzy padl, jeden byl po válce zajištěn jako konfident gestapa. Ve vězení bylo internováno více než sto Němců. Předvídavý návrh odvézt zajaté Němce na blízký hrad Roštejn nedošel uskutečnění. Pokud by zajatci zůstali ukryti na neznámém místě, bylo by možno je využít jako rukojmí při vyjednávání. Tato chyba se později ukázala jako osudná. 7. května v pondělí k ránu už je ze stonařovské silnice slyšet řev motorů. Blíží se obrněné transportéry. Patří elitním jednotkám SS. Osm obránců na kraji města je nemilosrdně postříleno, aniž stačí podat zprávu o příchodu nepřítele. Rozespalí obyvatelé, probuzení střelbou, se ve spěchu oblékají a utíkají do okolních lesů. S nimi prchají členové revolučního výboru i vojenské vedení města… Město je vydáno nepříteli. Třešť je znovu v rukou nepřítele. Esesmani vnikají do domů, zatýkají muže a odvádějí je ke zdi školy. První skupina stojí u zdi s rukama nad hlavou, další skupina bezmocně přihlíží nastávající tragédii. Zajatí Němci jsou osvobozeni z vězení a protože byli zbiti, mají důvod se mstít. Zatímco ve vzdálené Remeši je projednávána kapitulace Německa a válka skončila, v Třešti duní salvy popravčích čet. Poněkud neobvyklou roli sehraje německá dívka, bývalá pracovnice zlínského gestapa a rodačka z Třeště. Je zajata spolu se svými rodiči a dána do vězení; na vlastní oči vidí, jak jsou Němci biti třešťskými lidmi. Této dívce ponechají esesáci na jeden den právo rozhodovat o životě a smrti rukojmích. Herta, opojena touto "mocí", ukazuje prstem na lidi, kteří mají být popraveni. Vybere celkem jedenáct lidí, mezi nimi i své spolužáky ze školy... Kronika květnových dnů v Třešti obsahuje dramatické a autentické svědectví událostí, které městečko pod Špičákem prožilo před šedesáti pěti lety. Josef Motl, tehdejší místní učitel byl jejich přímým účastníkem, zároveň i svědkem. 5. květen se stal dnem povstání českého lidu proti okupantům. Také v Třešti převzal moc revoluční národní výbor, aniž by dostatečně zhodnotil reálnou situaci. Dodnes je obtížné určit, nebylo-li povstání poněkud předčasné, zda výbor podcenil situaci na základě nevěrohodných zpráv či zda zprávy pouze nesprávně vyhodnotil. Každopádně: na budově městského úřadu zavlála československá vlajka a strategické body ve městě byly obsazeny členy revoluční gardy. Místní němečtí obyvatelé byli zajati a odvedeni do místního vězení. Byli také zbiti místními lidmi. Během neděle 6. května padlo v drobných potyčkách s Němci několik nezkušených ozbrojených obránců města. Jednoho z nich, devatenáctiletého mladíka, v zápalu boje nechtě zastřelili jeho vlastní kamarádi. Obráncům pomáhali partyzáni, jeden z nich brzy padl, jeden byl po válce zajištěn jako konfident gestapa. Ve vězení bylo internováno více než sto Němců. Předvídavý návrh odvézt zajaté Němce na blízký hrad Roštejn nedošel uskutečnění. Pokud by zajatci zůstali ukryti na neznámém místě, bylo by možno je využít jako rukojmí při vyjednávání. Tato chyba se později ukázala jako osudná. 7. května v pondělí k ránu už je ze stonařovské silnice slyšet řev motorů. Blíží se obrněné transportéry. Patří elitním jednotkám SS. Osm obránců na kraji města je nemilosrdně postříleno, aniž stačí podat zprávu o příchodu nepřítele. Rozespalí obyvatelé, probuzení střelbou, se ve spěchu oblékají a utíkají do okolních lesů. S nimi prchají členové revolučního výboru i vojenské vedení města… Město je vydáno nepříteli. Třešť je znovu v rukou nepřítele. Esesmani vnikají do domů, zatýkají muže a odvádějí je ke zdi školy. První skupina stojí u zdi s rukama nad hlavou, další skupina bezmocně přihlíží nastávající tragédii. Zajatí Němci jsou osvobozeni z vězení a protože byli zbiti, mají důvod se mstít. Zatímco ve vzdálené Remeši je projednávána kapitulace Německa a válka skončila, v Třešti duní salvy popravčích čet. Poněkud neobvyklou roli sehraje německá dívka, bývalá pracovnice zlínského gestapa a rodačka z Třeště. Je zajata spolu se svými rodiči a dána do vězení; na vlastní oči vidí, jak jsou Němci biti třešťskými lidmi. Této dívce ponechají esesáci na jeden den právo rozhodovat o životě a smrti rukojmích. Herta, opojena touto "mocí", ukazuje prstem na lidi, kteří mají být popraveni. Vybere celkem jedenáct lidí, mezi nimi i své spolužáky ze školy... Kronika květnových dnů v Třešti obsahuje dramatické a autentické svědectví událostí, které městečko pod Špičákem prožilo před šedesáti pěti lety. Josef Motl, tehdejší místní učitel byl jejich přímým účastníkem, zároveň i svědkem. 5. květen se stal dnem povstání českého lidu proti okupantům. Také v Třešti převzal moc revoluční národní výbor, aniž by dostatečně zhodnotil reálnou situaci. Dodnes je obtížné určit, nebylo-li povstání poněkud předčasné, zda výbor podcenil situaci na základě nevěrohodných zpráv či zda zprávy pouze nesprávně vyhodnotil. Každopádně: na budově městského úřadu zavlála československá vlajka a strategické body ve městě byly obsazeny členy revoluční gardy. Místní němečtí obyvatelé byli zajati a odvedeni do místního vězení. Byli také zbiti místními lidmi. Během neděle 6. května padlo v drobných potyčkách s Němci několik nezkušených ozbrojených obránců města. Jednoho z nich, devatenáctiletého mladíka, v zápalu boje nechtě zastřelili jeho vlastní kamarádi. Obráncům pomáhali partyzáni, jeden z nich brzy padl, jeden byl po válce zajištěn jako konfident gestapa. Ve vězení bylo internováno více než sto Němců. Předvídavý návrh odvézt zajaté Němce na blízký hrad Roštejn nedošel uskutečnění. Pokud by zajatci zůstali ukryti na neznámém místě, bylo by možno je využít jako rukojmí při vyjednávání. Tato chyba se později ukázala jako osudná. 7. května v pondělí k ránu už je ze stonařovské silnice slyšet řev motorů. Blíží se obrněné transportéry. Patří elitním jednotkám SS. Osm obránců na kraji města je nemilosrdně postříleno, aniž stačí podat zprávu o příchodu nepřítele. Rozespalí obyvatelé, probuzení střelbou, se ve spěchu oblékají a utíkají do okolních lesů. S nimi prchají členové revolučního výboru i vojenské vedení města… Město je vydáno nepříteli. Třešť je znovu v rukou nepřítele. Esesmani vnikají do domů, zatýkají muže a odvádějí je ke zdi školy. První skupina stojí u zdi s rukama nad hlavou, další skupina bezmocně přihlíží nastávající tragédii. Zajatí Němci jsou osvobozeni z vězení a protože byli zbiti, mají důvod se mstít. Zatímco ve vzdálené Remeši je projednávána kapitulace Německa a válka skončila, v Třešti duní salvy popravčích čet. Poněkud neobvyklou roli sehraje německá dívka, bývalá pracovnice zlínského gestapa a rodačka z Třeště. Je zajata spolu se svými rodiči a dána do vězení; na vlastní oči vidí, jak jsou Němci biti třešťskými lidmi. Této dívce ponechají esesáci na jeden den právo rozhodovat o životě a smrti rukojmích. Herta, opojena touto "mocí", ukazuje prstem na lidi, kteří mají být popraveni. Vybere celkem jedenáct lidí, mezi nimi i své spolužáky ze školy... Kronika květnových dnů v Třešti obsahuje dramatické a autentické svědectví událostí, které městečko pod Špičákem prožilo před šedesáti pěti lety. Josef Motl, tehdejší místní učitel byl jejich přímým účastníkem, zároveň i svědkem. 5. květen se stal dnem povstání českého lidu proti okupantům. Také v Třešti převzal moc revoluční národní výbor, aniž by dostatečně zhodnotil reálnou situaci. Dodnes je obtížné určit, nebylo-li povstání poněkud předčasné, zda výbor podcenil situaci na základě nevěrohodných zpráv či zda zprávy pouze nesprávně vyhodnotil. Každopádně: na budově městského úřadu zavlála československá vlajka a strategické body ve městě byly obsazeny členy revoluční gardy. Místní němečtí obyvatelé byli zajati a odvedeni do místního vězení. Byli také zbiti místními lidmi. Během neděle 6. května padlo v drobných potyčkách s Němci několik nezkušených ozbrojených obránců města. Jednoho z nich, devatenáctiletého mladíka, v zápalu boje nechtě zastřelili jeho vlastní kamarádi. Obráncům pomáhali partyzáni, jeden z nich brzy padl, jeden byl po válce zajištěn jako konfident gestapa. Ve vězení bylo internováno více než sto Němců. Předvídavý návrh odvézt zajaté Němce na blízký hrad Roštejn nedošel uskutečnění. Pokud by zajatci zůstali ukryti na neznámém místě, bylo by možno je využít jako rukojmí při vyjednávání. Tato chyba se později ukázala jako osudná. 7. května v pondělí k ránu už je ze stonařovské silnice slyšet řev motorů. Blíží se obrněné transportéry. Patří elitním jednotkám SS. Osm obránců na kraji města je nemilosrdně postříleno, aniž stačí podat zprávu o příchodu nepřítele. Rozespalí obyvatelé, probuzení střelbou, se ve spěchu oblékají a utíkají do okolních lesů. S nimi prchají členové revolučního výboru i vojenské vedení města… Město je vydáno nepříteli. Třešť je znovu v rukou nepřítele. Esesmani vnikají do domů, zatýkají muže a odvádějí je ke zdi školy. První skupina stojí u zdi s rukama nad hlavou, další skupina bezmocně přihlíží nastávající tragédii. Zajatí Němci jsou osvobozeni z vězení a protože byli zbiti, mají důvod se mstít. Zatímco ve vzdálené Remeši je projednávána kapitulace Německa a válka skončila, v Třešti duní salvy popravčích čet. Poněkud neobvyklou roli sehraje německá dívka, bývalá pracovnice zlínského gestapa a rodačka z Třeště. Je zajata spolu se svými rodiči a dána do vězení; na vlastní oči vidí, jak jsou Němci biti třešťskými lidmi. Této dívce ponechají esesáci na jeden den právo rozhodovat o životě a smrti rukojmích. Herta, opojena touto "mocí", ukazuje prstem na lidi, kteří mají být popraveni. Vybere celkem jedenáct lidí, mezi nimi i své spolužáky ze školy... Kronika květnových dnů v Třešti obsahuje dramatické a autentické svědectví událostí, které městečko pod Špičákem prožilo před šedesáti pěti lety. Josef Motl, tehdejší místní učitel byl jejich přímým účastníkem, zároveň i svědkem. 5. květen se stal dnem povstání českého lidu proti okupantům. Také v Třešti převzal moc revoluční národní výbor, aniž by dostatečně zhodnotil reálnou situaci. Dodnes je obtížné určit, nebylo-li povstání poněkud předčasné, zda výbor podcenil situaci na základě nevěrohodných zpráv či zda zprávy pouze nesprávně vyhodnotil. Každopádně: na budově městského úřadu zavlála československá vlajka a strategické body ve městě byly obsazeny členy revoluční gardy. Místní němečtí obyvatelé byli zajati a odvedeni do místního vězení. Byli také zbiti místními lidmi. Během neděle 6. května padlo v drobných potyčkách s Němci několik nezkušených ozbrojených obránců města. Jednoho z nich, devatenáctiletého mladíka, v zápalu boje nechtě zastřelili jeho vlastní kamarádi. Obráncům pomáhali partyzáni, jeden z nich brzy padl, jeden byl po válce zajištěn jako konfident gestapa. Ve vězení bylo internováno více než sto Němců. Předvídavý návrh odvézt zajaté Němce na blízký hrad Roštejn nedošel uskutečnění. Pokud by zajatci zůstali ukryti na neznámém místě, bylo by možno je využít jako rukojmí při vyjednávání. Tato chyba se později ukázala jako osudná. 7. května v pondělí k ránu už je ze stonařovské silnice slyšet řev motorů. Blíží se obrněné transportéry. Patří elitním jednotkám SS. Osm obránců na kraji města je nemilosrdně postříleno, aniž stačí podat zprávu o příchodu nepřítele. Rozespalí obyvatelé, probuzení střelbou, se ve spěchu oblékají a utíkají do okolních lesů. S nimi prchají členové revolučního výboru i vojenské vedení města… Město je vydáno nepříteli. Třešť je znovu v rukou nepřítele. Esesmani vnikají do domů, zatýkají muže a odvádějí je ke zdi školy. První skupina stojí u zdi s rukama nad hlavou, další skupina bezmocně přihlíží nastávající tragédii. Zajatí Němci jsou osvobozeni z vězení a protože byli zbiti, mají důvod se mstít. Zatímco ve vzdálené Remeši je projednávána kapitulace Německa a válka skončila, v Třešti duní salvy popravčích čet. Poněkud neobvyklou roli sehraje německá dívka, bývalá pracovnice zlínského gestapa a rodačka z Třeště. Je zajata spolu se svými rodiči a dána do vězení; na vlastní oči vidí, jak jsou Němci biti třešťskými lidmi. Této dívce ponechají esesáci na jeden den právo rozhodovat o životě a smrti rukojmích. Herta, opojena touto "mocí", ukazuje prstem na lidi, kteří mají být popraveni. Vybere celkem jedenáct lidí, mezi nimi i své spolužáky ze školy... Kronika květnových dnů v Třešti obsahuje dramatické a autentické svědectví událostí, které městečko pod Špičákem prožilo před šedesáti pěti lety. Josef Motl, tehdejší místní učitel byl jejich přímým účastníkem, zároveň i svědkem. 5. květen se stal dnem povstání českého lidu proti okupantům. Také v Třešti převzal moc revoluční národní výbor, aniž by dostatečně zhodnotil reálnou situaci. Dodnes je obtížné určit, nebylo-li povstání poněkud předčasné, zda výbor podcenil situaci na základě nevěrohodných zpráv či zda zprávy pouze nesprávně vyhodnotil. Každopádně: na budově městského úřadu zavlála československá vlajka a strategické body ve městě byly obsazeny členy revoluční gardy. Místní němečtí obyvatelé byli zajati a odvedeni do místního vězení. Byli také zbiti místními lidmi. Během neděle 6. května padlo v drobných potyčkách s Němci několik nezkušených ozbrojených obránců města. Jednoho z nich, devatenáctiletého mladíka, v zápalu boje nechtě zastřelili jeho vlastní kamarádi. Obráncům pomáhali partyzáni, jeden z nich brzy padl, jeden byl po válce zajištěn jako konfident gestapa. Ve vězení bylo internováno více než sto Němců. Předvídavý návrh odvézt zajaté Němce na blízký hrad Roštejn nedošel uskutečnění. Pokud by zajatci zůstali ukryti na neznámém místě, bylo by možno je využít jako rukojmí při vyjednávání. Tato chyba se později ukázala jako osudná. 7. května v pondělí k ránu už je ze stonařovské silnice slyšet řev motorů. Blíží se obrněné transportéry. Patří elitním jednotkám SS. Osm obránců na kraji města je nemilosrdně postříleno, aniž stačí podat zprávu o příchodu nepřítele. Rozespalí obyvatelé, probuzení střelbou, se ve spěchu oblékají a utíkají do okolních lesů. S nimi prchají členové revolučního výboru i vojenské vedení města… Město je vydáno nepříteli. Třešť je znovu v rukou nepřítele. Esesmani vnikají do domů, zatýkají muže a odvádějí je ke zdi školy. První skupina stojí u zdi s rukama nad hlavou, další skupina bezmocně přihlíží nastávající tragédii. Zajatí Němci jsou osvobozeni z vězení a protože byli zbiti, mají důvod se mstít. Zatímco ve vzdálené Remeši je projednávána kapitulace Německa a válka skončila, v Třešti duní salvy popravčích čet. Poněkud neobvyklou roli sehraje německá dívka, bývalá pracovnice zlínského gestapa a rodačka z Třeště. Je zajata spolu se svými rodiči a dána do vězení; na vlastní oči vidí, jak jsou Němci biti třešťskými lidmi. Této dívce ponechají esesáci na jeden den právo rozhodovat o životě a smrti rukojmích. Herta, opojena touto "mocí", ukazuje prstem na lidi, kteří mají být popraveni. Vybere celkem jedenáct lidí, mezi nimi i své spolužáky ze školy... Kronika květnových dnů v Třešti obsahuje dramatické a autentické svědectví událostí, které městečko pod Špičákem prožilo před šedesáti pěti lety. Josef Motl, tehdejší místní učitel byl jejich přímým účastníkem, zároveň i svědkem. 5. květen se stal dnem povstání českého lidu proti okupantům. Také v Třešti převzal moc revoluční národní výbor, aniž by dostatečně zhodnotil reálnou situaci. Dodnes je obtížné určit, nebylo-li povstání poněkud předčasné, zda výbor podcenil situaci na základě nevěrohodných zpráv či zda zprávy pouze nesprávně vyhodnotil. Každopádně: na budově městského úřadu zavlála československá vlajka a strategické body ve městě byly obsazeny členy revoluční gardy. Místní němečtí obyvatelé byli zajati a odvedeni do místního vězení. Byli také zbiti místními lidmi. Během neděle 6. května padlo v drobných potyčkách s Němci několik nezkušených ozbrojených obránců města. Jednoho z nich, devatenáctiletého mladíka, v zápalu boje nechtě zastřelili jeho vlastní kamarádi. Obráncům pomáhali partyzáni, jeden z nich brzy padl, jeden byl po válce zajištěn jako konfident gestapa. Ve vězení bylo internováno více než sto Němců. Předvídavý návrh odvézt zajaté Němce na blízký hrad Roštejn nedošel uskutečnění. Pokud by zajatci zůstali ukryti na neznámém místě, bylo by možno je využít jako rukojmí při vyjednávání. Tato chyba se později ukázala jako osudná. 7. května v pondělí k ránu už je ze stonařovské silnice slyšet řev motorů. Blíží se obrněné transportéry. Patří elitním jednotkám SS. Osm obránců na kraji města je nemilosrdně postříleno, aniž stačí podat zprávu o příchodu nepřítele. Rozespalí obyvatelé, probuzení střelbou, se ve spěchu oblékají a utíkají do okolních lesů. S nimi prchají členové revolučního výboru i vojenské vedení města… Město je vydáno nepříteli. Třešť je znovu v rukou nepřítele. Esesmani vnikají do domů, zatýkají muže a odvádějí je ke zdi školy. První skupina stojí u zdi s rukama nad hlavou, další skupina bezmocně přihlíží nastávající tragédii. Zajatí Němci jsou osvobozeni z vězení a protože byli zbiti, mají důvod se mstít. Zatímco ve vzdálené Remeši je projednávána kapitulace Německa a válka skončila, v Třešti duní salvy popravčích čet. Poněkud neobvyklou roli sehraje německá dívka, bývalá pracovnice zlínského gestapa a rodačka z Třeště. Je zajata spolu se svými rodiči a dána do vězení; na vlastní oči vidí, jak jsou Němci biti třešťskými lidmi. Této dívce ponechají esesáci na jeden den právo rozhodovat o životě a smrti rukojmích. Herta, opojena touto "mocí", ukazuje prstem na lidi, kteří mají být popraveni. Vybere celkem jedenáct lidí, mezi nimi i své spolužáky ze školy... Kronika květnových dnů v Třešti obsahuje dramatické a autentické svědectví událostí, které městečko pod Špičákem prožilo před šedesáti pěti lety. Josef Motl, tehdejší místní učitel byl jejich přímým účastníkem, zároveň i svědkem. 5. květen se stal dnem povstání českého lidu proti okupantům. Také v Třešti převzal moc revoluční národní výbor, aniž by dostatečně zhodnotil reálnou situaci. Dodnes je obtížné určit, nebylo-li povstání poněkud předčasné, zda výbor podcenil situaci na základě nevěrohodných zpráv či zda zprávy pouze nesprávně vyhodnotil. Každopádně: na budově městského úřadu zavlála československá vlajka a strategické body ve městě byly obsazeny členy revoluční gardy. Místní němečtí obyvatelé byli zajati a odvedeni do místního vězení. Byli také zbiti místními lidmi. Během neděle 6. května padlo v drobných potyčkách s Němci několik nezkušených ozbrojených obránců města. Jednoho z nich, devatenáctiletého mladíka, v zápalu boje nechtě zastřelili jeho vlastní kamarádi. Obráncům pomáhali partyzáni, jeden z nich brzy padl, jeden byl po válce zajištěn jako konfident gestapa. Ve vězení bylo internováno více než sto Němců. Předvídavý návrh odvézt zajaté Němce na blízký hrad Roštejn nedošel uskutečnění. Pokud by zajatci zůstali ukryti na neznámém místě, bylo by možno je využít jako rukojmí při vyjednávání. Tato chyba se později ukázala jako osudná. 7. května v pondělí k ránu už je ze stonařovské silnice slyšet řev motorů. Blíží se obrněné transportéry. Patří elitním jednotkám SS. Osm obránců na kraji města je nemilosrdně postříleno, aniž stačí podat zprávu o příchodu nepřítele. Rozespalí obyvatelé, probuzení střelbou, se ve spěchu oblékají a utíkají do okolních lesů. S nimi prchají členové revolučního výboru i vojenské vedení města… Město je vydáno nepříteli. Třešť je znovu v rukou nepřítele. Esesmani vnikají do domů, zatýkají muže a odvádějí je ke zdi školy. První skupina stojí u zdi s rukama nad hlavou, další skupina bezmocně přihlíží nastávající tragédii. Zajatí Němci jsou osvobozeni z vězení a protože byli zbiti, mají důvod se mstít. Zatímco ve vzdálené Remeši je projednávána kapitulace Německa a válka skončila, v Třešti duní salvy popravčích čet. Poněkud neobvyklou roli sehraje německá dívka, bývalá pracovnice zlínského gestapa a rodačka z Třeště. Je zajata spolu se svými rodiči a dána do vězení; na vlastní oči vidí, jak jsou Němci biti třešťskými lidmi. Této dívce ponechají esesáci na jeden den právo rozhodovat o životě a smrti rukojmích. Herta, opojena touto "mocí", ukazuje prstem na lidi, kteří mají být popraveni. Vybere celkem jedenáct lidí, mezi nimi i své spolužáky ze školy...